Na Klínech 27.5. v sobotu závody. Takže tam o víkendu.

Když jsem začal koketovat se skialpem vloni na ledovci Tonale v Italsku, netušil jsem, že to letos nabere takový obrátky. Kamarád, co žije dlouhodobě v Číně a tvrdí, že tam pracuje (na ambasádě domovník:-))) se na měsíční dovolenou chystal na přelomu ledna a února do Čech. Slovo dalo slovo a byl stanoven cíl pokořit druhou nejvyšší horu rakouských Alp, Wildspitze 3774m. Já narychlo zakoupil poslední scházející a zásadní prvek, lyže a pásy, testnul je u nás v Krušných horách a jedem. Vyrazili jsme ve čtvrtek za partou lidí, která tam již byla na klasickou lyžovačku na ledovci Pitztal. Dorazili jsme kolem jedný v noci, hned zalehli a ráno na tůru.

Den první:
Plán byl dojít ve dvou, já a Breňa, na vrchol Wildspitze, pak na chatu Vernagthütte 2.755 m, kde jsme chtěli přespat ve winterraumu. Sobota pak dál na nějaký jiný vrchol s nějakým noclehem a v neděli návrat na základnu.
Počasí se ale rozhodlo být na nás ošklivý.
Vyrazili jsme ráno pod ledovec. Původní plánovaná pozvolná skitour dlouhá asi 12km nešla absolvovat, všude sněhu jak výkalů… 2,5 metru. No na skialp bez prošláplý cesty nemyslitelný.
Takže cesta tunelovou lanovkou na ledovec a přesun na hřeben, ze kterého se přes údolí a ledová pole jde na vrchol.
Jenže vichr jak blázen, nešlo chvílema ani stát. Museli jsme zaklekávat, neb hrozilo nebezpčí, že vzlítneme jak hejno orlů. Dvou, to už je hejno ne?
Jasná volba – návrat. Taky smska od Máry s obsahem, že hlásí lavinový nebezpečí 4-5, Breňa a jeho amaterská chyba vzít si pásy na jiný lyže pomohly k rozhodnutí, dneska to zabalit.
Přes mraky a vichr nebylo vidět ani na sjezdovce. Nějak jsme to sjeli a začli se štelovat na momentálně zakázanou cestu z ledovce dolu na parkoviště. Cca 8 kilometrů mezi skálama.
Jenže taková lekrajda to nebyla. Nejdřív jsme šli špatnym směrem přímo na ledovej sráz. Klika byla, že brenkáto měl v GPSce trasu z roku 2005. Trefili jsme to nakonec o chlup.
Hnusnej a těžkej sníh… Hnusně těžkej batoh naloženej věcma na tři dny, jistícíma klumpama, spaním a jídlem, dělal taky svoje. Myslím, že jsme zdatní lyžaři, ale tenhle freeride byl spíš bojem o přežití. Váleli jsme se jak pytle každou chvíli…
No tohle dneska nevyšlo… uvidíme zítra.
Večer jsme trochu popili, páč byl malinko důvod, a to zapít moje jmeniny. Pivko kořalka a poměrně brzo na kutě. Breňa už v devět, jelikož se vrátil v úterý z Číny a měl časovým posunem skoro ráno. Já o hodku pozdějc.

 Den třetí:
Ráno zaspáváme a po společný dohodě vypouštíme dopolední lyžovačku. Kecáme s klukama v příjemném teple apartmánové kuchyně. Chvíli před polednem sednem na skibus a v civilu se jdeme mrknout po sportech a podledovcový vesničce.
Kolem druhý hodiny jsme na cestě směr Česko plni neskutečných zážitků.
Všem mohu doporučit tento výlet. Jen myslete na to, že je potřeba fyzička, kvalitní výbava, důsledná příprava, jistící prostředky všeho druhu a nejlíp někoho, kdo to v místě zná.
Pak je to sranda:-))

 Kompletní galerka tady.

krisak